Úvod

Od října 2016 otvíráme nový běh waldorfského semináře!
Více informací »

Premisa

Způsob výchovy a vzdělávání člověka ve 3. tisíciletí by měl zhodnotit vše, co se v lidstvu zásadně změnilo ve století dvacátém a jak člověk na tyto změny začal reagovat. Současně musíme mít ve vědomí, že na každou změněnou situaci v lidstvu již dozrál v duchovním světě lék a je třeba, aby na zemi byli připraveni lidé, skrze něž nové impulsy mohou projít.

Waldorfská pedagogika přišla jako lék na zraněné duše dětí po 1. světové válce. Impuls k nové formě vyučování byl dán ředitelem cigaretové továrny Waldorf Astoria Emilem Moltem, který ze zájmu o budoucnost dětí běhajících po dvoře továrny, zatímco jejich rodiče pracovali u strojů, položil otázku po nové formě vyučování rakouskému mysliteli Rudolfu Steinerovi. Ten rozvinul způsob vzdělávání, které vychovává lidskou duši uměleckým způsobem a připravuje mladého člověka tak, aby byl schopen důstojně obstát v celém životě a naplnit svůj životní příběh užitečně i pro celé společenství.

Základní přístupy k výuce dítěte není třeba měnit. Umělecký způsob uchopení výuky předmětů děti zaujme i ve 3. tisíciletí. Co však je třeba proměnit, je vychovat takové učitele, kteří by s nadšením pro bádání ve svých předmětech i v dětských duších neztráceli síly zbytečnostmi a měli ochotu stále žít s otázkou - udělal(a) jsem dnes vše pro to, abych dětskou duši nezklamal a nezradil?

R. Steiner říká, že učitel neučí tím, co všechno zná, ale tím, kým ve skutečnosti je. Úcty a autority se dostává osobnosti, která v sobě úctu ke všem ostatním, i těm nejmenším, chová. Úctě a autoritě se musíme učit nikoli nějakými technikami, ale prací na naší vlastní lidské kompetenci.

Jak se k vlastním možnostem přiblížit? Jak na nich pracovat a rozvíjet je? Jak povzbudit individualitu, aby v zátěžových situacích dokázala najít to správné řešení? Procesem pravdivého poznávání zákonitostí v přírodě, ve vývoji člověka a v celém lidském světě. Hlavním předpokladem tohoto poznávání je uvědomění si těchto zákonitostí pozorováním v užších i širších souvislostech. Z něho vyrůstá cit úcty, který je předpokladem každého opravdového setkání a učení.